O spasitelském komplexu

Jednou z životních nástrah pro nesobecké a obětavé lidi je spasitelský komplex. Lidem dělá dobře, když někomu pomohou. A pomáhat ostatním je přece správné, že? Problém ale nastane, když pomáhání přesáhne rozumnou mez. Člověk se spasitelským komplexem, říkejme mu třeba Pepa, například půjčuje každému, kdo za ním přijde a když nezaplatí, nemá vůli peníze vymáhat zpátky. Přece na něj nebude zlý – a on ty peníze určitě potřebuje více. Jenže brzy narazí na bezskrupulózního člověka, který velice rychle pochopí situaci a začne jej vysávat. Nebo se to proflákne: jděte za Pepou, ten pomůže každému. Pro rodinu se soužití s takovým člověkem stane utrpením. Rodina je věčně bez peněz. A nemá to konce.

Řešením je pomoc psychologa, kde se člověk naučí zdravé sobeckosti a hlavně se odnaučí pocitu, že zodpovídá za celý svět. Člověk je hlavně zodpovědný sám za sebe a pak své blízké v rámci svých možností. Není možné pomoci každému, kdo pomoc potřebuje. Potřebných lidí je asi tak šest sedm miliard. Je správné pomáhat, ale je potřeba si nastavit míru své angažovanosti a nenechat se vtáhnout do osidel spasitelského komplexu.

Tohle riziko se týká i politiků. V současné době mám pocit, že jsme jeho svědky u německé kancléřky Merkelové a části německého národa. Možná je to kompenzace za milióny mrtvých, které měli na svědomí jejich předkové. Třeba chtějí (si) ukázat, že tentokráte jsou na správné straně a že jsou dokonce vůdci evropského hnutí humanity. Poskytnout pomoc lidem v krajní nouzi je přece správné, zvláště když jejich domovy rozvrátila válka. Ale otázkou je opět míra. Nejde přece vystavit bianco šek, ať přijde každý člověk v nouzi, že se o něj postarají. Hůře než Němci se má drtivá většina světa.

Mnohem lepší by byla cílená pomoc v místě konfliktu,  vytvořit bezpečný přístav, kde jsou splněny životní potřeby uprchlíků a je bezpečí. Přesídlit Syřany do Německa není řešení. Protože není možné pomoci všem. Když se o to budete snažit, doplatíte na to. Už teď jsou na cestě statisíce lidí mířících do vysněného ráje – EU. Když je přijmeme, budou to milióny. Když se Evropa vzedme k heroickému úsilí a přijme milióny, dorazí desítky miliónů. Dříve nebo později Němci vystřízliví z pocitu, že musí zachránit svět a pomoci lidem, kteří se nespravedlivě narodili ve špatné zemi. Teď by bylo mnohem lepší, kdyby si určili hranici, kam až chtějí dojít se svou pomocí a veřejně ji deklarovali. Protože až začnou odmítat uprchlíky, které současná německá politika přiměla opustit domovy a utratit rodinné jmění za cestu, budou za jejich situaci odpovědní.