Paralela dneška s Německem před 90 roky
Jedním z nejhorších období dvacátého století bylo řádění fašismu. Nemohl jsem pochopit, proč to lidé dopustili. Lidé nebyli horší nebo lepší než dnes. Ve skutečnosti máme sice více znalostí než lidé v antice, ale za ty dva tisíce let jsme se nijak nezměnili. Jestliže lidé před sto léty byli stejní jako my, proč pustili zrůdu Hitlera k moci? Proč jej volili? Proč schvalovali jeho názory na Židy? Proč se účastnili pogromů? Existovaly sice výjimky, ale s těmi fašisté zametli a jejich sousedé mlčeli. Výsledkem byla obrovská tragédie, která stála milióny životů. Kolik geniálních vědců, umělců či sportovců přišlo o život, nebo nedostali příležitost se ani narodit, protože jejich rodiče padli?
V dnešním době máme bohužel možnost sledovat tyto mechanismy v reálném čase. Opět někteří jedinci dokázali najít téma, které vyvolává strach. Nechci řešit, jestli je oprávněný nebo ne. Tento strach podněcují svými výroky a opět šíří nenávist. Lidé se pak na uprchlíky nedívají jako na lidi, ale jako na obtížný hmyz. Nedokáží se vcítit do jejich kůže.
Není to tak dávno, kdy byl svět šokován zvěrstvy, které se děly v bývalé Jugoslávii nebo ve Rwandě a cítil zodpovědnost, aby se nic podobného již neopakovalo. Měli jsme ideály humanismu. Teď jsme polarizování na dvě skupiny – jedni tyto ideály ctí, druzí z rozličných důvodů ne. Problém rozhodně není černobílý. Naopak je extrémně složitý. Těch aspektů jsou stovky. Bohužel ale došlo k radikalizaci tématu a tak se přestalo hledat, jak správně reagovat, jak pomoci a jak adresovat obavy. Místo toho jsme svědky nekonečných hádek, urážek a obviňování.
V tomto prostředí se daří různým extremistům typu Okamura či Konvička. Okamurovi nevěřím ani nos mezi očima, to je 100% populista, který vycítil příležitost. Je to zombie, která vylezla z hrobu, kam se dostal po rozpadu Úsvitu. Totálně se zdiskreditoval, ale stačilo pár měsíců radikální rétoriky, a je zase na koni.
U Konvičky bych věřil, že jedné upřímně a ne cíleně. Také sdílím v dlouhém horizontu některé jeho obavy. Ale bohužel už překročil hranici. Koneckonců Konvičkovo vyjádření ke komentáři pana Štětiny ukazuje jeho úroveň. Jako vědec by měl bojovat argumenty a logikou, místo toho jsme se dočkali urážek na úrovni hospod čtvrté cenové kategorie.
Byl bych vděčný, kdybychom se jako národ posunuli k věcné diskusi a zhodnotili všechny rizika, problémy, morální povinnosti, právní závazky i příležitosti a došli k nějakému vyargumentovanému konsensu. Ale to je naivní přání. Spíše se bude zvětšovat příkop mezi oběma skupinami a místo diskusí budeme svědky hádek. A jelikož je lidstvo nepoučitelné, hrozí opakování historie.
Dnes si můžeme ťukat na čelo a říkat si, co na tom chlápkovi Němci viděli. Proč se mu nevysmáli? Čím je dokázal oslovit? Rozhlédněme se kolem sebe. Možná to lépe pochopíme.