Umění konce

V životě je důležité naučit se ukončit činnost včas. Něco děláte, věnujete tomu úsilí, peníze či čas a stále to nepřináší výsledky, které očekáváte. Můžete si zahrát na hrdiny a zdvojnásobit vaši snahu s tím, že je důležité vytrvat. Nebo je vám líto času či peněz, které jste do činnosti již věnovali a tak pokračujete s vidinou, že se to jednoho dne zlomí. Třeba máte pravdu. Anebo ne a jednoho dne budete litovat, že jste neskončili dříve a nezačali se věnovat něčemu jinému.

Takových momentů v životě je spousta. Ve svém životě jich vidím více než dost. Třeba moje angažmá ve Stickfish – firma se nerozvíjela podle mých očekávání. Rozjížděl jsem vlastní projekty – weby věnované knihám či recenzím hotelů, ale obě aktivity jsem zastavil a místo toho jsem se zapřel do ještě větší aktivity ve Stickfish. Nedal jsem na své pocity a pokračoval až do hořkého konce.

Z druhého soudku je kariéra v Systinetu, respektive HP. Dostal jsem se na slušně placenou manažerskou pozici, ale po pár letech jsem cítil, že se nemám kam posunout. Cítil jsem, že zakrňuji. Začal jsem zapomínat. Hledal jsem jinou manažerskou pozici, ale neúspěšně. Existovaly jen pozice o pár pater nade mnou (třeba jsem šel na pohovor na pozici ředitele pražské pobočky Y-Soft). Pozice na úrovni mých zkušeností firmy obsazovaly vlastními kandidáty. Takže jsem udělal úkrok stranou a z manažera jsem přešel na pozici solution architekta. Byl to velký risk. Po technické stránce jsem si nevěřil, znal jsem své mezery ve znalostech. Kdyby to nevyšlo, manažerskou pozici bych už nesehnal a musel jít zase programovat. Přesto jsem dal výpověď a odmítl protinávrhy našeho ředitele Tomáše Vocetky, které byly platově výhodnější, a nastoupil do GEM systems do týmu Pavla Dostála.

V tomto případě jsem odešel včas. Pokračování kariéry v HP by mi nic nepřineslo, nikam dále bych se neposunul a moje pozice by stejně o pár let později zanikla. Nová pozice mě bavila, konečně jsem za sebou viděl zajímavé výsledky a seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí. Navrhl jsem třeba nový informační systém do ÚAMK, nebo načichl do systémů VZP. A po pár letech jsem přešel na podobnou pozici ve Wincor Nixdorf, nyní AEVI, a dělám zajímavé projekty v oblasti platebních karet po celé Evropě.

Možná jste v podobné situaci i vy. Může to být zaměstnání, hobby projekt, podnikání nebo vztah. Cítíte, že to není ono, ale máte strach ze změny. Věřte svým instiktům. Promrhané roky vám nikdo nevrátí.