Vídeň s dětmi

07/10/2017 Leoš Literák

V naší škole měli naplánované ředitelské volno na 29. září, takže by byla škoda nevyužít prodlouženého víkendu.Po dovolené na Srí Lance ale Lucka ztratila chuť na cestování letadlem a v autě se ji dělá špatně. Na druhou stranu děti mají rády vlak. A protože Vídeň není daleko, koupil jsme čtyři jízdenky vlakem. Nakoupil jsem je u rakouských drah, které byly nejmíň o třetinu levnější než u Českých Drah. Místenky šly koupit jen směrem z Vídně, směrem do Vídně jsem je musel nakoupit u ČD.

Moje cestování bývá plné komplikací. První bylo, že Lucka nejevila o výlet zájem. Druhou komplikací bylo, že v neděli před odjezdem Verunku začalo bolet v krku. Když v pondělí stále nebyla fit, zrušil jsem ubytování. Naštěstí jsem vybral hotel, kde zrušení bylo zdarma – do pondělní půlnoci. Jízdenky ale byly nevratné. Začínal jsem se smiřovat se zrušením cesty. Ale ve středu bylo Verče dobře a Lucka se na cestu začala těšit. Třetí komplikací ale bylo, že nachlazení přešlo na Zdenku. Večerní porada rozhodla – pojedeme, ale maminku necháme doma se vykurýrovat. Rychle jsem objednal nový pokoj a dokonce levněji a ještě s příslibem $40 cashbacku.

Cesta

Ráno jsme vyrazili na vlak. Byl nechutně plný a tak byl rád, že máme místenky. Před našimi sedačkami bylo dětské kino: zabudovaná televize s playbackem kreslených pohádek pro předškoláky a tři schody, na které si mohlo pár dětí sednout. Po čtyřech hodinách jsme dorazili na hlavní nádraží a šli koupit Vienna City Card. Výhodou je, že s dospělým může v MHD cestovat jedno dítě zdarma. Karta dává drobné slevy u různých atrakcí. My jsme se nehonili po památkách, takže jsme asi skončili šul nul, nebo mírně v mínusu. Příště bych ji nebral.

Díky EU roamingu jsem vyhledal v mobilu trasu na hotel. V tramvaji jsem si označil vídeňskou kartu, jinak je neplatná. Byli jsme ubytování v hotelu Bleckmann kousek od dopravního uzlu Schotenttor, kde je točna tramvají a metro. Stojí zde i krásný neogotický chrám Votivkirche. Náš pokoj byl fajn, jen koupelna byla stísněná. Okno jsme měli do dvora, takže klid.

Naturhistorisches museum

Zbývajících hodin odpoledne jsme využili návštěvou muzea přírodní historie, které se nám velmi líbilo. Několik místností plných minerálů, drahokamů i zlata, další místnost věnovaná jen meteoritům. Mohli jste si je potěžkat, pohladit, porovnat mezi sebou. Velmi mě překvapilo, jak jsou kovové meteority homogenní. Čekal jsem porézní směsku, ale když je rozřízli a vyleštili, vypadaly jako zrcadlo. Holky si také pohrály se simulátorem dopadu meteoritu. Přesně tohle zapadá do konceptu mého tajného projektu zábavního edukativního parku.

Následovala sekce věnovaná dinosaurům. V televizi vypadají velcí, ale opravdovou perspektivu získáte až u jejich kostí. Jen noha byla několikrát vyšší než holky. A kostra dalšího dinosaura přes celou následující místnost. Také zde měli pohyblivý model dinosaura – z boku nic moc, ale když jsem se postavil metr před jeho tlamu a začal se hýbat a řvát, nebylo mi příjemně.

Schönbrunn

Po dobré snídani jsme vyrazili na pandy do zoo v Schönbrunnu. Zámek jsme vynechali a přes rozlehlý a krásný areál parku jsme vešli do zoo (tiergarten). České slečny před námi se snažily získat dětskou vstupenkou, ale neměly s sebou žádný doklad. Čeština zněla všude – zjevně spousta lidí využila státního svátku a vyrazila do Vídně.

Hlavní atrakcí byly pandy. Dorazili jsme před půl třetí a postavili se na kraj výběhu. Jedna panda spala na stromě. Vylezl za ní ošetřovatel a pět minut se ji snažil probudit. Když uspěl, slezl dolů. Panda si vzápětí zase lehla a zalomila to. Doma máme nové rčení: spí jako panda. Druhá panda čekala za mřížemi a naštěstí byla akčnější. Ošetřovatelé ji nachystali větve a vypustili ji. Sledovali jsme, jak se krmí a válí. Kolem nás bylo narváno, všichni zběsili fotili. Po pěti minutách jsme uvolnili místo a šli dále. Druhý den jsem zjistil, že kousíček od mě byl Jan Simkanič :-).

Není to spravedlivé vůči ostatním zvířatům, ale přeci jen pandy jsme viděli poprvé a tak na nás zanechaly největší dojem. Krásná byla mořská akvária nebo stezka v korunách stromů. Pro děti byl atraktivní i vodní koutek, kde mohly čerpat vodu archimédovým šroubem a hrát si. Užili jsme si i tropickou džungli. Děti byly nadšené, když jim pod nohama proplouvali tuleni.

Po návštěvě ZOO jsme ještě vyrazili do kopce na paláce Gloriette, odkud je krásný výhled na zámek i park.

Večer jsme zakončili nepovedenou mávštěvou Bogi parku. Kupodivu mi cenově přišel levnější než české obdoby. Bohužel se Verunka srazila s nějakým dítětem a tak jsme se museli vrátit předčasně. První řidič Uberu nás nenašel, popošli jsme o kus blíže hlavní silnici a jeli až s druhým.

Cestou do Bogi parku nám navigace radila, ať použijeme WLB. Ale nikde jsem takovou zastávku neviděl. Až po chvíli mi došlo, že jde o zkratku Wiener Lokalbahnen. Různých zkratek je vídeňská doprava plná. Cizinec a bez znalosti němčiny může občas tápat.

Haus des meeres

Ráno jsme vyrovnali účty v hotelu a jeli metrem na hlavní nádraží, kde jsem v automatu nechal zavazadla. Lucinka metru říkala, že je to zlé metro, protože kosoúhlá světla budila dojem, že se mračí. Autobusem jsme dorazili k Haus des meeres. Jedná se o vysokou betonovou věž, která za druhé světové války sloužila jako protiletecká obrana.

Hned za pokladnou váš čekají dvě atrakce – procházka průhledným tunelem, kde kolem vás plují rybičky a rejnoci. Druhá atrakce je spíše pro děti – mají zde přítulné rybičky, které si můžete pohladit. V dalším patře jsou rybičky okusující kůži. Pak můžete jít do venkovního dvoupatrového skleníku, který věrně imituje džungli. Zblízka potkáte dva druhy opic, kolem vás budou prolétat papoušci či motýli. V jezírku se čachtá krokodýl s želvou, která mu klidně sedí na zádech.

V každém poschodí je jiná expozice, kromě ryb, žraloků, korálů či sasanek uvidíte i gekony, ještěry, hady, chameleóny. Odvážnější jedinci mohou obdivovat Vídeň z výšky na dvou terasách. Dospělí si zase mohou přečíst historii objektu se spoustou fotek.

Venku je park s hezkým dětským hřištěm. Zbytek dne jsme strávili chůzí po Vídni. Náhodou jsme narazili na motýlárnu Schmetterlinghaus. V prosklenné historické budově najdete tropickou zahradu se spoustou nádherných motýlů. Slečně před námi si jeden krásný exemplář sedl na ruky a odmítal odletět. Bylo tam pěkně.